Dizi je sice malý desperád a lump svéhlavý, ale má za sebou obrovský kus práce a podařilo se ho trochu, zatím opravdu jen trochu, zklidnit a umravnit. Má naprosto excelentní nos, aporty přestává postupně považovat za výzvu k hoňce, tak jsem si řekla, že to zkusíme.
OVVR na Veselíčku u Lipníka nad Bečvou se konaly přes višňové sady procházkou a vzdušnou čarou dva kilometry od místa, kde bydlíme. Pořádalo je KCHLS, pořadatelkou sice byla papírově Soňa Sehnalíková, ale skutečnou organizátorkou a rozhodčí byla Lenka Pokorná, jednatelka OMS v Přerově.
Už datum konání – 29. 9. v 15:00 dalo tušit, že se neupečeme na slunci a mohlo by být docela příjemně. Sešlo se nás třináct odvážných. Vylosovali jsme si startovní číslo 10. Dizi byl u vytržení, byla to jeho první podobná akce, tolik psů a hlavně psích holek!!! Takže jeho pohyb u nohy nebyl plynulý a ladný, osobně tomu říkám styl „opice na gumě“.
A to byla vyhlášená první disciplína vodění psa. Hrůza mě polila, ostuda byla na dosah. Myslím si, že s novými psími kamarády za zády by lepší výkon nepodal, i kdyby lítal půl dne po skalách. Ale nějakým zázrakem se mi ho podařilo docela zpacifikovat a chůze na řemeni byla ukázková, bez řemene měl sto chutí mi odběhnout a začuchávat se, ale nakonec to dopadlo dobře a 2×4 považuji za malý zázrak.
Byla jsem zvědavá, jak bude reagovat na střelbu, měli jsme možnost s ním jít na zkoušku na hon, bylo mu to jako adeptovi lovečiny umožněno. Střelba z brokovnice mu na honu nevadila, hlavně si ji začal spojovat s nějakou zajímavou akcí. Lenka nás rozdělila na tři skupiny, my jako poslední jsme šli v pěti. V naší skupině byla převaha fletů, no a jak to dopadne, když vypustíte smečku fletů na louku. Lítali jak černé dělové koule. Po výstřelu se na chvilku zastavili, zmonitorovali, odkud výstřel šel, klusali zkontrolovat střelce a pak se rozlítli po louce stylem: co kdyby tam něco bylo. Takže prý bez reakce na střelbu a další 4.
Na dohledávku si vůdci přinesli věci rozličné. Dummy, kačenku, sušenou jelení hnátu. Dizi to všechno nosem nasál. Já trubka mu vzala na dohledávku nudného památečního dumíka, se kterým OVVR úspěšně dokončilo víc našich psů. Kdybych mu dala pořádný aport, pracoval by lépe. Dohledávku měl za chvíli, ale ten návrat! Lítal s dumíkem v mordě po louce jak magor a hledal něco zajímavějšího. Míjel přece tolik voňavých věcí, co měli dvounožci s sebou. A vypnul uši. Hajzlík se nedal přivolat. Nakonec se přišoural, předsedl a znechuceně předal. No, sice 4, ale s poznámkou o kontaktu s vůdcem.
Na vodě byl taky jako z brka vystřelený, ještě než stačila Lenka dumíka hodit do vody, urval se mi a plaval a čekal, kam dumík spadne. Taky jsem na něj musela zařvat, jinak by s dumíkem fláknul na zem. Takže 4 z vody, ale výsledná 3 z kontaktu s vůdcem.
A bylo hotovo.
Když jeho výkony srovnám s tím, co uměl před prázdninami, je to úplně jiný pes. Protože jsme s jeho výcvikem začali až po jeho druhých narozeninách, jde to pomalu a některé špatné návyky musíme složitě odbourávat. Na druhou stranu se nám v něm podařilo vybudit lovecké pudy a teď se je snažíme sladit s tím, co musí pes umět na zkoušky a na hony.
První krůček jsme udělali, tůra je před námi.
Jinak moc děkuji Lence Pokorné za velmi pěkné OVVR, které byly posuzované přísně, ale korektně.
Jolana