Zkoušky ve Hvozdné nás vždy lákaly tím, že bývaly dobře připravené, sbor rozhodčích byl korektní a navíc jsme to neměli daleko. Rozhodně zkoušky, které jsem zde s Blekýsem absolvovala, nepatřily mezi ty „dávací“. Stejný organizátor nás přilákal do další destinace, a tak jsme přihlásili Edu a Blekýse na podzimky do Příbora.
Nastoupilo nás 18 vůdců se psy, byli jsme rozdělení do tří skupin. Se Zdendou jsme si vylosovali čísla po sobě – Eda 7 a Blekýs 8. Začínali jsme kachnou z hluboké vody, oba kluci zvládli disciplínu bez problémů. Následovalo vodění psa. Pokud místo disciplíny vybírali rozhodčí, divím se paní hlavní rozhodčí, že nezasáhla a nepřesunula ji jinam. Asfaltová cesta, pravděpodobně místní příměstská cyklostezka, nebyla nejvhodnější volbou pro lovecké zkoušky, zvlášť když po ní průběžně chodili pěší, projížděli kolaři a během deseti minut projelo několik aut. Dokonce proběhlo i několik sportovců, které doprovázeli jejich čtyřnozí kamarádi. Asi padesát metrů vzdušnou čarou se na porostu, lehce připomínajícím golfové hřiště, zkoušelo slídění s dohledávkou a marking. Jistě, kvalitní pes má zvládnout prakticky cokoli, ale s takovou by se barvy mohly zkoušet v městském parku.
Vlečka králíka bylo pro Edu konečnou. Pravděpodobně se na tak mladém psu projevila únava z předchozích zkoušek a částečně i přetažení. V krátké době po sobě prošel třemi zkouškami s tím, že je absolvoval v první ceně a dvě dokonce s titulem CACT, což je na našeho dorostence slušný výkon. Vlečku samotnou vypracoval docela slušně, jen ho rozhodily balíky se senáží, které oběhl velkým obloukem pořád se po nich ohlížel, jestli z nich nevyskočí nějaký bubák. Doběhl ke kusu, nechal ho tam a vrátil se za mnou. Už jsem ho nepřesvědčila k další spolupráci a tak jsme to vzdali. Šla jsem s ním k chatě a nechala ho odpočívat. Ale je to mlaďoch, pár dnů a relaxace a odpočinku bez tréninku mu udělá jen dobře. Na vlečkách srstnaté ostatně skončilo víc psů, možná i tím, že vlečky byly zakládány hodně blízko sebe a některé psy to mátlo.
Čest naší rodiny zachraňoval Blekýs, který jako starý mazák nezklamal a došel bez jediné chybičky na plný počet bodů. Gratuluji i Zdendovi k jeho dalšímu vůdcovskému úspěchu. Do rozstřelu se už díky věku a velkému množství „vyčtyřkovaných“ psů nedostal. S tím jsme ovšem počítali a já osobně jsem byla s Blekýsovým a Zdendovým výkonem maximálně spokojená. Jeden z hlavních cílů akce jsme splnili – aby se Zdenda s Blekýsem sladili na další těžší klání.
Celkově ale zkoušky dopadly, alespoň z mého úhlu pohledu, značně rozpačitě. Patřím k lidem, kteří zastávají názor, že na správných zkouškách špinavou práci místo rozhodčích mají odvést terény a jestli má být rozstřel, tak ze dvou, maximálně tří psů. Takže to, že z 18 psů došlo 12, to je v pořádku, ale aby ti zbývající došli všichni v první ceně a 8 z nich dokonce na plný počet bodů je skutečnost, nad kterou by se měl kvalitní pořadatel hluboce zamyslet a ne jásat radostí, jak kvalitní psi se sešli na zkouškách.
Možná vypadám jako kverulant, ale spíš mě mrzí, jak málo stačí pokazit obrovský kus práce, který organizátoři pravidelně s přípravou zkoušek odvádějí. Bohužel jsem nebyla jediná, kdo byl značně překvapený a rozladěný z průběhu akce.
Jolana