30. 12. 2016 nám přibyl do smečky nový psí kamarád Dizi. Správně celým jménem Dynamic Force Black Avatar. Diziho, nebo Diesela, jak mu říkali předešlí majitelé, jsme si přivezli jako 18 měsíců starého psa.
Poprvé jsme jej měli příležitost vidět v srpnu, když jsme se byli podívat na Edova štěňata v chovatelské stanici Black Avatar a už tehdy se nám moc líbil. Tehdy měl Diesel rok a Kĺučkovi mu sháněli nový domov. První majitelka 
Diesela zahrnovala veškerou možnou péčí a láskou, jenže osudy lidí a psů nejsou jednoduché, panička přestala zvládat péči o dva psy a domluvila se na navrácení pejska do rodné chovné stanice. Jenže tři psy jsme doma zatím nechtěli, i když jsme plánovali štěněcí přírůstek na léto 2017, aby jej mohli naši staří psí pardálové Blekýs a Eda naučit lovecké řemeslo. Máme vyzkoušené, že štěňata velice ochotně kopírují chování starších ve smečce. Samozřejmě se to týká i lumpáren. U většiny cvičených mladých psů nám využití zkušeného psího učitele zkrátilo výcvik minimálně na polovinu.
Diesel pak zamířil ze Slovenska do Čech, údajně na výcvik na asistenčního psa, ze kterého se nakonec vyklubal prapodivný pokus o slepecký výcvik. Každému člověku, který má zkušenosti s výcvikem psů, je jasné, že na tyto aktivity se vybírají nejklidnější štěňata z vrhu, a ta jsou co nejdříve patřičně trénována. Skončilo to zcela pochopitelně velkým rozčarováním ze strany nového majitele a návratem Diesela zpět do Black Avataru. O praktikách a průběhu výcviku si myslím své, Dizi se vrátil o šest kilo lehčí a i když u nás není fyzicky trestán, když zvednu hlas nebo rychle napřáhnu ruku, dodnes se skrčí a vypadá vyděšeně. Ale lepší se to.
Koncem roku jsme přišli o Blekýse. Ačkoliv nás tahle ztráta kamaráda a parťáka velmi zasáhla, hledali jsme co nejrychlejší řešení, protože bylo nemyslitelné mít doma jen jednoho psa. Můj manžel Zdeněk si vzpomněl na to, že četl na FB, že je Diesel zase doma. Takže pár rychlých telefonů a 30. 12. jsme si jeli pro Diziho do Liptovské Teplé.
Na začátku první společné procházky ještě na Slovensku to vypadalo, že se kluci sežerou, ale už během vycházky se situace uklidňovala. Těch několik hodin v autě na cestě na Moravu kluci svorně prospali vedle sebe. Eda je povahově naprosto úžasný a nekonfliktní, byl však rozhozený ztrátou vůdce smečky Blekýse a Diesel byl zvyklý si své místo tvrdě vybojovávat. Dizi je povahově skoro stejný jako Eda, nekonfliktní a pohodář, jen se špatnými předchozími zkušenostmi. Je u nás skoro tři týdny, sice ještě občas na sebe kluci bublají, ale je to takové „kluci na písku“. Mladý uznal Edu jako šéfa a už si spolu hrají, zakusují si ve hře krky, olizují oči, uši a vylizují mandle, o ostatním psím příslušenství psát ani nebudu. Eda bývá nevrlý a nekomunikativní zcela výjimečně, například když se vrátí po celodenním honu a tlapky má ubroušené u břicha. Je zcela pochopitelné, že na nějaké hrátky nemá náladu.
Pomalu začínám Diziho cvičit, aporty nezná vůbec, s dammy má tendenci si hrát. Krade mi je z kapsy, hrozně se diví, že se mi to ani trochu nelíbí, a vůbec nechápe, proč s nimi nesmí jen tak pobíhat, otřepávat z nich sníh a nosit za šňůrku. Z povelů zvládal nejdříve jen sedni a lehni. Přivolání bylo tak 50:50.
Ale každý den děláme drobné pokroky. Dnes mě překvapil. Naprosto spolehlivě mi aportoval plyšovou krysu, se kterou ochotně i předsedal a na povel PUSŤ! otevřel tlamu a pustil mi ji do ruky. Bohužel s jiným předmětem jeho nově nabytá dovednost nebyla tak excelentní. Ale lepší se to. A jak se zájmem sledoval bažanty, které dnes kluci (Zdeněk s Edou) přinesli z honu!
Hlavní práce nás bude čekat, až sleze sníh a oteplí se. Zatím jen Dizi kouká ve zbožném úžasu na Edu, když se se Zdeňkem vracejí z honu a nesou kořist (bažanty). Dizi Edu vítá velice bouřlivě a s velikým zájmem ho očichává a olizuje, proč ne, když Eda tak krásně voní všemi možnými lákavými vůněmi.
Takže Dizi, když se budeš hodně, ale hodně snažit, je dost možné, že brzy budeme na podobné akce chodit také.
Jola